Plienková dermatitída v pediatrii a geriatrii

MUDr. et MUDr. Pavel Konrád
Konrád, P. Kožná klinika Lasermed / kožná ambulancia Černošice

Úvod

Pleny umožňují lepší hygienu jak u kojenců a batolat, tak i u dospělých dlouhodobě ležících pacientů, u kterých jednorázové hygienické pomůcky výrazne zjednodušují nemocniční i domácí péči. I přes pokrok pri vývoji nových materiálů pre výrobu plen, zostáva plenková dermatitida jedním z nejčastějších kožních problémů kojeneckého a batolecího věku a velmi častou diagnózou u imobilních pacientů. Ďalšie skupinou ohroženou plenkovou dermatitidou sú inkontinentní osoby. Všetky doposud provedené studie se shodují, že 15 až 30 procent všech osob starších 60 let trpí močovou inkontinencí. Nejméně 50 % pleny nosících kojenců a batolat mívá počas tohoto období alespoň jedenkrát projevy plenkové dermatitidy, s nejčastějším výskytem medzi 9. –12. měsícem. U starších osob užívající pleny sú nejčastějšími kožními komplikacemi plenkové dermatitidy a intertriginózní mykózy.

Většina z těchto případů sú lehké alebo středně závažné „opruzeniny“, které se omezují jen na plenkovou lokalizaci a počas několika týdnů odeznívají pri adekvátní liečbe a režimových opatřeních. V kojeneckém věku se však v této lokalizaci objevují i první projevy závažných, sice vzácných, ale niekedy i život ohrožujících, dermatóz kojeneckého věku. Preto je nutné děti s nehojící se alebo opakovanou dermatitidou v oblasti plen sledovat a všímat si jejich vývoje i po pediatrické stránce.

Etiopatogeneze

Plienková dermatitída je nespecifický a dosti široký termín, ve své základní a nejobvyklejší podobě bychom správne měli mluvit o kontaktní iritativní dermatitidě. Ještě začátkem 20. století vědci předpokládali, že hlavní příčinou této (tehdy mimořádně časté) dětské dermatózy je amoniak, který se uvolňuje z moči. Bol objeven mikroorganizmus – Bacterium ammoniagenes, který štěpí ureu v moči na čpavek. Původní název tohoto ochorenie bol preto amoniakální dermatitida. Až v 70. rokoch minulého století bolo prokázáno pomocou epikutánních testů s mnohem vyšší koncentrací amoniaku než je v oblasti plen, že čpavek tímto způsobem koži nedráždí. Četné studie v dalším desetiletí dokladují, že etiologie plenkové dermatitidy je mnohem komplexnější a liší se od původního předpokladu. Jedním z hlavních vyvolávajících faktorů je dlouhodobě vlhká pokožka, což pôsobí moč v semiokluzivních podmínkách relativně neprodyšné pleny, která zabraňuje odpařování vlhkosti z povrchu kože. Plenkty vedou ke zvýšení teploty jimi kryté kože a tím i k vazodilataci, což oboje podporuje rozvoj zánětu. Vlhkost pokožky se zvyšuje také větším zapocením pod plenou. Vlhká zapařená pokožka je náchylnější k poškození třením a otěrem. Dráždění třením a odíráním vzniká pri pohybech pacienta těsným kontaktem medzi plenou a kůží alebo v místě kožních záhybů pri kontaktu kože s kůží. Velmi významný je i prolongovaný kontakt kože se stolicí pri průjmu alebo pri málo častém přebalování. Aktivované enzymy ve stolici sú přímo odpovědné za iritační potenciál stolice. Pokud je na koži zároveň přítomná moč a stolice, fekální ureáza produkuje amoniak štěpením urey v moči, což vede k vzestupu pH. Tím sú aktivovány fekální proteázy a lipázy, které následně přímo poškodí prosáklou a macerovanou epidermis. Patogenetickou roli fekálních enzymů dokumentují studie, které dokladují nižší výskyt plenkové dermatitidy u kojených dětí. Stolice kojených dětí mají nižší pH a tím i nižší aktivitu fekálních proteáz. Macerace a poškození pokožky vede i k její snazší prostupnosti pre dráždivé látky, které mohou být obsažené v nevhodných kosmetických krémech, a kosmetických mýdlech. Hlavne mýdla s obsahem sodium laureth sulfátu (syn. natrium lauryl sulfát) mají vysoký iritační potenciál a neměla by se u těchto pacientů používat. Všetky výše vyjmenované spouštěcí faktory umožňují navíc růst některých mikroorganizmů. V mikroklimatu vlhké zapářky se pomnožují hlavne kvasinky a v menší míře koky.

Klinický obraz

Epidermis je v místě postižení prosáklá, lesklá, živě červená, niekedy připomíná charakterem spáleninu (obr. 1). Klinický obraz se nejprve rozvíjí ve formě erytematózního alebo erytematoskvamózního intertriga v oblasti třísel, přirození, hýždí až k flexorům stehna a dolní části břicha. V dalším stádiu ochorenie se utvoří papulopustuly alebo pustuly velikosti až 0,5–1,5 cm, které sú záhy erodovány a vznikají mnohočetné bolestivé ulcerace s mokváním, příležitostně i s tvorbou strupů na okrajích. Ochorenie signalizuje zápach čpavku. Nemoc zostáva vždy omezena na oblast pokrývanou plenkami. Vzniká najčastejšie důsledkem špatné hygieny. Mohou ji provokovat také přidružené infekce a niekedy se na ní podílí změna střevní flóry pri liečbe antibiotiky. V geriatrii se s klinickou jednotkou najčastejšie setkáváme u inkontinentních pacientů (obr. 2), kteří používajú pleny, dále u zle mobilních nemocných, veľmi často pri diabetu, pri obezitě a u imunokompromitovaných osob.

Komplikace

Nejčastější komplikací plenkové dermatitidy (ale může jít i o samostatnou jednotku) je druhotná infekce kvasinkovitým mikroorganizmem Candida albicans (syn. candidiasis, moniliasis), teda Candidosis. Pri ní se objevuje v zarudlých plochách v oblasti genitálu a na hýždích nejprve výsev papulopustul, které sú později erodovány (obr. 3, 4). Pri okrajích chorobné plochy vidíme většinou mnohočetné makulopapulózní satelitní léze, které se límečkovitě olupují (obr. 5). Postižená bývá i oblast třísel. Kandidová infekce se většinou šíří i do dalších intertriginózních lokalit (krční rýha, podpaží) a často nacházíme i kandidózu ústní dutiny (soor) alebo bolestivé, začervenalé, popraskané koutky úst s bělavými povlaky (anguli infectiosi).

Diferenciální diagnóza

V plenkové oblasti sú časté bakteriální infekce, kdy se setkáváme s perianálním ostře ohraničeným prosáklým erytémem, který je většinou vyvolaný streptokokovou infekcí alebo jde o ložiska drobných papulopustul a vřídků, kde sú vyvolavatelem gramnegativní tyčky – bakterie ze stolice. V novorozeneckém a kojeneckém věku bývá v oblasti plen častejšie i bulózní Impetigo (obr. 6). Příčinou sú kmeny S. aureus produkující epidermolytické toxiny – exfoliatin A alebo B. Na koži nacházíme plihé pľuzgiere až buly alebo mělké eroze po jejich stržení, pri jejichž okrajích sú cárovité zbytky kryteb puchýřů. Šíření impetiga v této oblasti napomáhá zvýšená teplota pod plenami, pri které se bakterie rýchlo množí a mechanické tření pleny o koži pri pohybech dítěte.

U dospělých pacientů se může v plenkové krajině vyskytovat mykotické postižení ve formě Tinea cruris seu inguinalis. Ochorenie způsobené najčastejšie dermatofyty Epidermophyton floccosum či Trichophyton rubrum. Často jde o přenesenou infekci z kože nohou a nehtů, k jejímu vzniku přispívají hlavne vlhkost a nedostatečná hygiena, což bývají podmínky, které se u imobilních pacientů často vyskytují (obr. 7).

Ďalšie afekcí, která se může vyskytovat v plenkové oblasti je Erythrasma. Jedná se o ochorenie způsobené grampozitivní tyčinkou Corynebacterium minutissimum. V klinickém obraze pozorujeme ostře ohraničené makuly hnědočervené barvy splývající v ložiska až plochy se satelitními makulami na periférii, niekedy s jemným šupením, postihující intertriginózní lokalizace, najmä třísla (obr. 8).

Intertrigo (dermatitis intertriginosa, opruzení) se v plenkové oblasti vyskytuje taktéž poměrně často hlavne u obézních osob. Je způsobeno mechanickým třením kože o koži či kože o pleny v kombinaci s působením zevních nox (pot, moč, stolice) v místech kožních záhybů, najčastejšie v tříslech. Klinicky se jedná o ostře ohraničené červené, často mokvající plochy, které pálí a bolí. Často dochádza k sekundární bakteriální a kvasinkové infekci (obr. 9).

V místě dlouhodobého styku kože s podložkou, což často bývá v křížové krajině, v plenkové oblasti, se objevuje Decubitus (proleženina). Jedná se o tlakově podmíněnou ischemickou nekrózu u nepohyblivých osob, dlouhodobě upoutaných na lůžko. Zpočátku se projevuje jako erytém s mokváním, potom se objevují ložiska suché nekrózy a vředy zasahující do tukové tkáně až svalu (obr. 10).

Ďalšie charakteristickou klinickou jednotkou je Dermatitis seborrhoica, která postihuje nejprve oblast záhybů v tříslech alebo „kojenecké kožný faldíky“ pod plenami (intertriginózní forma seboroické dermatitidy), odkud se šíří plošně na koži v oblasti genitálu a do podbřišku. Většinou sú zároveň typické seboroické projevy i ve vlasech, v krční rýze, retroaurikulárně, v oblasti pupku a v axilách, což nás ujistí o správnosti diagnózy.

Pokud se v široké plenkové oblasti objeví ostře ohraničená rozsáhlá úporná splývající erytematózní ložiska s nánosy žlutobílých šupin, která vzdorují veškeré běžné liečbe, mluvíme o tzv. Plenkové psoriáze. Ta se objevuje najčastejšie medzi 8. měsícem – 3. rokem života dítěte, šíří se postupně drobnějšími numulárními šupícími se ložisky na trup v okolí pleny a odeznívá většinou až tehdy, kdy dítě přestává nosit pleny. Je pravděpodobné, že plenková psoriáza je buď markerem zvýšené náchylnosti ke klasické psoriáze, alebo přímo jejím prvým projevem a lokalizace je dána trvalou traumatizací epidermo-dermálního systému plenami (Koebnerův fenomén).

Stále častejšie se u kojenců a batolat perianálně a perigenitálně setkáváme s virovými infekcemi, které mají většinou původ v opakovaných návštěvách bazénů. Jde predovšetkým o Mollusca contagiosa a Condylomata accuminata. Zde nečiní problém stanovení diagnózy, ale spíše dlouhodobost a malá úspěšnost léčby.

V současné epidemiologické situaci je nutno připomenout, že stoupá počet novorozenců s časnou Syphilis congenita, která je způsobená spirochetou Treponema pallidum. Jde sice o multiorgánové postižení, ale condylomata lata – vysoce infekčný projevy podobné bradavicím – sú lokalizované perigenitálně a perianálně a sú charakteristickým příznakem tohoto ochorenie v novorozeneckém období.

Aktivně je třeba pomýšlet i na závažné, niekedy i život ohrožující dermatózy, jejichž první projevy mohou být v plenkové oblasti. Acrodermatitis enteropathica je autosomálně recesivně dědičné ochorenie, podmíněné poruchou resorpce zinku. Prvními príznaky bývají výsevy vezikul a pustul na zánětlivém podkladě, které sú lokalizované kolem tělesných otvorů jak v oblasti anogenitální, tak v obličeji. Zároveň kojenec mívá průjmy a nepřibývá na váze. V laboratorním nálezu je snížená hladina zinku (obr. 11).

Terapie

Prvním krokem v liečbe je správná diagnóza. Vzhledem k množství „vyrážek“ v plenkové oblasti to nie je vždy jednoduché. Základ léčby všech typů klasické plenkové dermatitidy sú režimová a hygienická opatření. Je nutné snížit vlhkost kože a zamezit tření v postižené oblasti volbou správného typu pleny a její častou výměnou. Častost výměny pleny se řídí věkem pacienta. Novorozenec močí viac než 20× za 24 hodin. V tomto věku se preto doporučuje měnit plenu vždy pred kojením a po kojení, v prvých týdnech teda nejméně 12× denně. Tato frekvence je s věkem snižována a postupně lze měnit plenu jen po jídle. Roční kojenec močí průměrně už jen 7× denně, ale porce moči sú podstatně větší. Počet přebalení by preto nikdy neměl klesnout pod 6–7× za 24 hodin. V gerontologii se inkontinentní pomůcky (vložky, plenky, kalhotky) používajú čím dál častejšie pre svůj dobrý odsávací účinek, ale na druhé straně zadržují vlhkost a brání větrání pokožky, odpařování potu, zvyšují teplotu kože a následkem toho dochádza ke změkčování svrchních vrstev kože (macerace), v pokožce se objevují trhlinky a odřeniny, které zvyšují citlivost pokožky na podráždění, ve spojení s poškozením kyselého pláště kože se vytváří ideální podmínky pre zachycení bakterií a plísní, největší problémy bývají v oblasti konečníku a genitálií. Výrobci pomůcek doporučují jejich výměnu nejdéle po 6-8 hodinách bez ohledu na stavu znečištění, teda 3–4× za 24 hodin.

Hlavním úkolem rodičů alebo pečovatelů, je však zabránit delšímu kontaktu se stolicí, která je pre pokožku největším dráždidlem. Rytmus defekací je třeba vypozorovat a znečištěnou plenu ihneď vyměnit. Dvacet let se odborné autority dohadovaly, zda je pre dětskou pokožku šetrnější používání plen na jedno použití alebo klasických bavlněných plen. Vzhledem k tomu, že technologie výroby jednorázových plen velmi pokročila, sú v současnosti upřednostňovány pleny jednorázové. Tyto vysoce absorbující pleny obsahujú v savém jádru mnohovrstevný akrylátový gelový materiál, který naváže tekutinu, přemění se v gel a nedovolí zpětný kontakt moči s pokožkou. Vnitřní vrstva pleny je stále suchá. V době akutních projevů plenkové dermatitidy je vhodné používat o jedno číslo větší velikost pleny, jednak preto, aby nedocházelo ke tření konvexit genitálu a hýždí s plenou a také preto, že větší velikost má i větší savé jádro. Klasické bavlněné pleny mají menší savou schopnost a problémem je i nutnost použití neprodyšných kalhotek přes pleny, aby nedošlo k prosáknutí, což vede snadno k zapaření. Rodiče, kteří přesto nadále používajú bavlněné pleny, ať už z důvodů ekonomických alebo ekologických, musí zabezpečit jejich dokonalé vymáchání od zbytků saponátů; je vhodné používat jen prací prostředky určené pre citlivou kojeneckou pleť. Měkkost bavlněné pleny lze zvýšit sušením v sušičce alebo přežehlením vnitřních stran plen po naskládání. Aviváže v době hojení zánětu odborníci používat nedoporučují. V teplém prostředí ponecháváme dítě co najčastejšie rozbalené volně bez plen větrat postiženou pokožku, aby nedocházelo k dalšímu zapaření podrážděné oblasti.

K omývání opruzené pokožky od zbytků moči a stolice používáme k tomu určené speciální mycí prostředky. Většina běžně používaných mýdel obsahuje sodium laureth sulfát, který koži zbytečně dráždí a přesušuje. Preferujeme teda medicinální nedráždivé mycí gely, které sodium laureth sulfát neobsahují a ideálně obsahujú i antiseptickou složku (např. Cutosan® mycí gel).

Cutosan mycí gel
Odporúčaný produkt

Cutosan® mycí gel

Jemný bezsulfátový mycí gel s antiseptickou přísadou pre šetrné čištění pokožky. Vhodný pre hygienu opruzené kože u dětí i dospělých.

Detail produktu →

Po omytí místo šetrně vysušíme a to jemným přikládáním ručníku či pleny, nikoliv třením. Přípustné je i vysušení ložiska proudem teplého vzduchu – pomocou fénu. Po vysušení ložiska je pri každé výměně pleny nezbytně nutné aplikovat ochranný bariérový krém. Mnoha evidence based studiemi je potvrzeno, že nejúčinnější ochrannou látkou na koži je oxid zinočnatý v koncentraci od 4 do 10%. Bariérového krému s obsahem oxidu zinečnatého je nutné nanášet jen tzv. ultratenkou vrstvu. Chybně se totiž stává, že maminky či ošetřující personál aplikujú ochranný krém v silné vrstvě v domnění, že pacientovi „viac“ pomůže. Opak je však pravdou, protože tím způsobí jeho nechtěný okluzivní efekt a stav se může naopak zhoršit. Pod silnou neprodyšnou vrstvou externa se totiž mohou patogeny pomnožit. Ideální „ultratenkou vrstvu“ umožňují jednoduše nanést moderný ochranné zinkové sprejové prípravky (např. Cutozinc 10% spray, Cutozinc Silver spray). Galenická forma spreje umožní aplikovat tenkou vrstvu ochranného krému, aniž by se ošetřující musel dotýkat podrážděné a často bolestivé pokožky.

Cutozinc 10% spray
Odporúčaný produkt

Cutozinc 10% spray

Zinkový spray pre intenzivní ochranu pokožky. Snadná aplikace bez nutnosti doteku, ideální do plenkové oblasti.

Detail produktu →
Cutozinc Silver spray
Odporúčaný produkt

Cutozinc Silver® spray

Sprej s obsahem ionizovaného stříbra a oxidu zinečnatého (10 %) pre péči o koži se sklonem k mokvání a infekci.

Detail produktu →

Každou opruzeninu je třeba léčit v počátečním stadiu. Pri vzniku komplikací, najčastejšie kandidové superinfekci, je nutné přidat externum s obsahem antimykotika. Jako galenickou formu volíme krémpastu, která dokáže vďaka své galenické podstatě ložisko navíc ještě vysoušet (např. Silvertan® pasta). Opět platí, že prípravok nanášíme pouze v tenké vrstvě. V takových případech se sprejový ochranný zinkový krém používa pri každém přebalování přes den a antimykotická krémpasta na noc. Závažný zánět je nutno niekedy zklidnit i použitím slabého kortikoidního přípravku, který aplikujeme maximálně 2× denně po dobu 7 dnů a vždy ho předepisujeme v kombinaci s protikvasinkovým prostředkem alebo topickým antibiotikem, zároveň s nimi používáme i zinkové bariérové spreje. Dlouhodobé a časté používání genciánové violeti na velké plochy nie je vhodné vzhledem k riziku možného vstřebávání z tenké a poškozené pokožky a také preto, že se mohou v místě ošetřování vytvořit plošné nekrózy (obr. 12). Rodiče či ošetřující personál vždy informujeme, že prvé známky zlepšení plenkové dermatitidy neuvidí (i pri pečlivém zavedení všech léčebných a režimových opatření) dříve než za týden a úplné vyhojení trvá niekoľko týdnů.

Silvertan pasta
Odporúčaný produkt

Silvertan® pasta

Pasta s obsahem ionizovaného stříbra a panthenolu. Ideální pre péči o pokožku se sklonem k plenkové dermatitidě a opruzeninám.

Detail produktu →

Shrnutí

Za posledních niekoľko let se výrazne zlepšily možnosti prevence i terapie plenkové dermatitidy. Došlo k vývoji jak modernějších hygienických pomůcek, tak přibyly nové prípravky, které presne splňují současné požadavky na terapii. Rodiče pacientů či ošetřující personál je jen potřeba poučit o používání adekvátních prostředků, teda nedráždivých mycích gelů a moderních forem zinkových bariérových přípravků. Pri dodržování správného postupu ošetřování plenkové oblasti je možné plenkové dermatitidě předcházet, případně jí úspěšně léčit.

Literatura

  1. Čapková Š., Dermatolologie pre praxi, Plienková dermatitída; 4(3):str. 126–129, 2010
  2. Neuwirt J. Topinková E., Inkontinence moči má ve stáří vysokou prevalenci, Zdravotnictví a medicína, 2000
  3. Diamantová D., Iritativní dermatitida, Čes. Ger. Rev. 4(2), str. 89-62, 2006;
  4. Štork J. et al., Dermatovenerologie, Galén, 2008
  5. Eichenfi eld LF, Frieden IJ, Esterly NB. Textbook of Neonatal Dermatology. W. B. Second edition, Saunders Company, 2009.
  6. Harper J, Oranje A, Prose N. Textbook of pediatric dermatology. Second edition. Blackwell Publishing, 2006.
  7. Schachner LA, Hansen RC. Pediatric dermatology. 3rd edition. Mosby, 2003.
  8. Paller AS, Mancini AJ. Hurwitz clinical pediatric dermatology. 3rd edition multimedia on-line. Elsevier Saunders, 2006.
  9. Gelmetti C. Pediatric dermatology: Controversies and current concepts. DM Medical publishing: New York, 1994.