Klasifikace, diferenciální diagnostika a dispenzarizace
MUDr. et MUDr. Pavel Konrád
Konrád, P. Kožní klinika Lasermed / kožní ambulance Černošice
Névus, česky mateřské znaménko neboli smaha, jak uvádí Kábrtův Česko - latiský slovník, je medicínský termín, který stojí za podrobné pojednání. V tomto článku bude popsáno aktuální dělení mateřských znamének, jejich odlišení od dalších melanocytových kožních projevů, jako jsou benigní melanocytové skvrny, ale také maligní melanomy. Dále bude popsán dermatology doporučený postup jejich sledování v čase. Právě pravidelná observace mateřských znamének je základním předpokladem pro včasné odhalení jejich maligní přeměny v melanom a včasný terapeutický zásah.
Melanocytové skvrny
Mateřská znaménka jsou v klinické praxi nejčastěji zaměňovány za tzv. melanocytové skvrny (ephelides, melasmata, kávové skvrny a lentiga), které jsou způsobené prostou hyperplázií a hyperfunkcí melanocytů a jedná se o zcela benigní léze. Druhou zaměňovanou skupinou jsou maligní melanomy, jejichž neodhalením dojde k oddálení diagnózy s fatálními následky pro pacienta.
Ephelides
Ephelides, pihy jsou vrozené pigmentace, které jsou geneticky podmíněné a vyskytují se zejména u rusovlasých nebo světlovlasých jedinců. Typicky se nacházejí v centrální části obličeje, na pažích, v horní třetině hrudníku nebo zad. Pihy jsou ostře ohraničené makuly, kruhovitého, oválného nebo nepravidelně cípatého tvaru, většinou menší než 5 mm. Jsou v úrovni okolí, takže nejsou pohmatem zjistitelné. Jejich barva je světlá od nažloutlého odstínu přes rezavou až do různých odstínů hnědé, nejsou ale nikdy zcela černé. Pihy jsou vždy benigní a melanom z nich nevzniká. Pihy se diagnostikují podle klinického vzhledu a histologické vyšetření není nutné. Pro nemocného mají jen kosmetický význam a běžně se neléčí.
Melasma
Melasma, syn. chloasma je získaná melaninová pigmentace nejčastěji se vyskytující u žen středního věku. Vyvolávající příčinou je kombinace UV záření a hormonálních výkyvů (těhotenství, užívání antikoncepce). Jedná se o tmavohnědé skvrny nejčastěji na laterálních partiích obličeje, léze je zcela benigní. Protože se však vyskytují na viditelných místech jsou často léčena z kosmetických důvodů. Jedinou účinnou terapií je odstranění pomocí vysokovýkonného laseru. Prevence je jediná, a to používání fotoprotekčních přípravků.
Kávová skvrna (café-au-lait)
Solitární kávová skvrna se vyskytuje přibližně u 15 % obyvatel a vzniká v časném dětství, nebo je přítomna již při narození. U dětí je v průměru 1-3 cm velká, u dospělých dosahuje velikosti až 20 cm a více. Kávové skvrny jsou ostře ohraničené, stejnoměrně pigmentované skvrny světle hnědé barvy přirovnávané k barvě bílé kávy. V průběhu dalšího života mají stacionární vzhled. Nedělají diagnostické problémy, jsou benigní a melanom z nich nevzniká. Mnohočetné pak provázejí jiné nemoci jako například neurofibromatózu. Z kosmetických důvodů je možno je odstranit opět vysokovýkonným laserem.
Lentigo simplex
Lentigo simplex představuje mezistupeň mezi nálezem v normální kůži a junkčním melanocytovým névem. Lentigo simplex je sytě hnědá, ostře ohraničená, oválná nebo kruhovitá makula obvykle do 5 mm veliká a většinou jednotlivá, objevující se u obou pohlaví v kterémkoli věku a kdekoli na kůži. Barva není závislá na expozici slunečnímu záření. Může se objevit i na dlaních, ploskách, na nehtovém lůžku a sliznicích. Odlišení od junkčního névu je možné jen histologicky. Jejich terapie není nutná, pouze z kosmetických důvodů je možné je odstranit pomocí laseru.
Lentigo solaris (lentigo senilis, jaterní skvrna, stařecká skvrna)
Lentigo solaris se nachází především u starších osob spolu s dalšími známkami chronického poškození kůže UV-zářením v typické lokalizaci na obličeji a hřbetech rukou. Rozhodující pro vznik projevů není věk nemocného, ale dlouhodobé, opakované vystavování kůže působení UV-záření. Přesto jde o nález přicházející hlavně u osob nad 60 let a spíše těch, kteří mají světlejší pokožku. Skvrny jsou rozsáhlé několik milimetrů až centimetrů čtverečních, jsou oválné až nepravidelné, ostře ohraničené, světlé až tmavohnědé barvy. Pokud se zamezí dalšímu působení UV-záření, dochází k blednutí skvrn. Lentigo solaris je afekce benigní. Může se také objevit u osob navštěvujících opakovaně solária. Pro jejich případné odstranění z kosmetických důvodů je indikován laser.
Mateřská znaménka - névy
Mateřská znaménka jsou ohraničené kožní útvary vznikající na základě embryonální vývojové poruchy. Mají z praktického hlediska zásadní význam, neboť se ve 20-30% případů během života klinicky mění a v některých případech z nich může vznikat maligní melanom. Rozdělení mateřských znamének prodělalo za posledních několik let mnoha změn, nicméně níže uvedené rozdělení považuji za nejsrozumitelnější. Vzhledem k velkému počtu typů mateřských znamének zde uvádím pouze ty nejčastěji se vyskytující.
Mateřská znaménka se dělí na 3 základní skupiny: vaskulární, adnexální a pigmentová.
Vaskulární znaménka
Mezi nejznámější vaskulární mateřská znaménka patří naevus flammeus (syn. naevus vinosus, port wine stain), který je přítomen již při narození a dále se vyvíjí s růstem dítěte. Klinicky se jeví jako fialově červené, ostře ohraničené ložisko mírně vyvýšené nad okolí, velikosti od několika milimetrů až po rozsáhlé plochy postihující velké oblasti těla. Nejčastěji se vyskytuje v obličeji. Pacienta kosmeticky velmi deprimuje a v současné době se může velmi dobře odstranit pomocí speciálního laseru. Druhým nejznámějším vaskulárním mateřským znaménkem je névus araneus (pavoučkovitý névus), který má typický vzhled s centrálně bodovitě prominující kapilárou s paprsky větévek vybíhající do periferie, které připomínají pavouka. Terapie spočívá buď ve sklerotizaci nebo laserové terapii.
Adnexální mateřská znaménka
Nejčastěji se vyskytujícím adnexálním mateřským znaménkem je naevus sebaceus. Jde o vrozený měkký, žlutohnědý útvar papilomatózního povrchu velikosti 1 až 6 cm. Vyskytuje se hlavně ve kštici, postupně se zvětšuje. Pro nebezpečí jeho přeměny v basaliom se doporučuje jeho chirurgická excize či méně invazivní odstranění laserem.
Pigmentová mateřská znaménka
Mezi pigmentová mateřská znaménka patří jednak skupina melanocytových mateřských znamének, tato má další histologické subtypy a dále definované klinické jednotky: Naevus spilus, Naevus Spitz, Halo naevus, Naevus coeruleus.
Melanocytová mateřská znaménka
Melanocytová mateřská znaménka vznikají nahromaděním melanocytů (histologický termín - hnízd) v různých částech kůže (epidermis, koriu nebo v obou) a podle toho se pak histologicky dělí na subtypy junkční, intradermální nebo compound (složené). Jsou buď kongenitální (přítomné hned po narození) nebo získané (vznikající později, většinou přibývající do 20-30 let věku).
Kongenitální melanocytové névy mívají rozměr od 1 do několika desítek cm a většinou jsou jednotlivé. Nejznámějším zástupcem je Naevus Becker. Získané névy přesahují u dospělého jen zřídka velikost 2 cm a jsou téměř vždy mnohočetné. Začínají se objevovat obvykle od 6. měsíce věku a jejich počet se postupně zvětšuje až do 30 let věku. Mohou se ale objevit i později. Podle různých zdrojů se jich najde u třicetiletého člověka bílé rasy v průměru 20-40. Počet je ale velmi variabilní od několika až po stovky. Rozhodující vliv na počet a klinický vzhled projevů mají faktory genetické. Změny, které se odehrávají v melanocytových projevech v dětském věku a v dospívání, jsou fyziologické a projevují se změnami velikosti, barvy, tvaru. Po pubertě však tyto klinické změny v melanocytových lézích mohou signalizovat postupný vznik nádoru.
Junkční névus se projevuje jako skvrna, kterou nelze zjistit pohmatem. Velikost se pohybuje od 1 mm až do 10 mm v průměru, barva je růžová, tmavohnědá až černá, povrch je hladký.
Compound névus je polokulovitého tvaru (papuly až hrboly), spíše hnědé barvy tmavšího odstínu s povrchem hladkým, nebo jen lehce zvrásněným.
Intradermální mateřská znaménka se vyskytují zpravidla v obličeji, na krku, hrudníku a objeví se až v dospělosti jako polokulovité, ohraničené papule až hrboly do velikosti 1 cm v průměru verukózního vzhledu a často s chlupy.
Nejrizikovější subtyp tvoří tzv. dysplastická mateřská znaménka, bývají 10-15 mm veliká, jsou neostře ohraničená oproti okolí a nestejně pigmentovaná. Tmavší odstín je ve středu, periferní část bývá světlejší. Diagnóza dysplastického mateřského znaménka se potvrdí až na základě histologického vyšetření. Tyto dysplastické névy jsou pak mnohdy velmi obtížně odlišitelné od melanomu. Tento druh névů se nejčastěji zvrhává v maligní melanom a pro tuto skupinu je kruciální jejich dlouhodobé pravidelné sledování.
Naevus Spilus
Jeví se jako velkoplošná světle hnědá pigmentová skvrna, ve které jsou rozptýleny hnědočerné pigmentace velikosti špendlíkové hlavičky. Vzácně může v tmavých skvrnách vzniknout melanom.
Naevus Spitz
Naevus Spitz (dříve juvenilní melanom) je zcela benigní, u dětí se vyskytující, rychle rostoucí (týdny) polokulovitý hrbolek načervenalé barvy, velikosti okolo 1 cm, histologicky připomíná maligní melanom.
Halo naevus
Halo naevus - charakteristický je bělavý, až 2 cm široký oválný dvorec (halo) v okolí mateřského znaménka, vzniká jako výraz imunologické reakce proti melanocytům. Doporučuje se dobře chránit světlé halo UV protekčními prostředky.
Naevus coeruleus
Naevus coeruleus je šedomodrá papula velikosti 1 cm, bývá přítomen již od narození nebo vzniká v dětství. Tvoří se nejčastěji na extenzorových plochách končetin, v lumbosakrální oblasti nebo na hlavě. Maligní transformace je vzácná. Z kosmetických důvodů provádíme chirurgické odstranění.
Diferenciální diagnostika mateřských znamének
Maligní melanom
Melanom je onemocněním středního věku, nejvíce přibývají nemocní mezi 40-50 lety. U dětí před pubertou je to nádor velice vzácný. Prevalence melanomu u bělochů činí asi 1/100-1/200. Melanom se objevuje častěji u žen (55 % ženy, 45 % muži), u nichž se vyskytuje primární nádor především na obličeji a dolních končetinách, zatímco u mužů je častější na hrudníku. Melanom se vyskytuje i familiárně, a to především v rodinách, v nichž je vyšší výskyt různých melanocytových afekcí. Genetika hraje ve výskytu melanocytových lézí a melanomu rozhodující roli. Mezi rizikové faktory vzniku melanomu patří:
- pozitivní rodinná anamnéza melanomu
- velké množství melanocytových afekcí na kůži
- světlejší typ kůže
- přítomnost kongenitálního mateřského znaménka
Melanom vzniká u geneticky predisponovaných osob za účasti různých zevních a vnitřních faktorů, přitom mezi nejdiskutovanější patří hlavně vliv UV-záření. U 2/3 nemocných vzniká melanom na klinicky zcela normálně vyhlížející kůži. Protože u většiny dospělých nepokračuje přibývání nových melanocytových projevů (jak je tomu běžné do 30 let věku), neměl by vznik melanomu uniknout tolik pozornosti nemocného nebo lékaře. U zbylé 1/3 vzniká melanom v již existující melanocytové afekci (v tzv. prekurzorech melanomu), např. v kongenitálním mateřském znaménku, v lentigo maligna a v různých tzv. dysplastických névech. Nemocní by neměli ignorovat kožní projevy, které se zvětšují, mění barvu, rostou nad úroveň okolí nebo krvácejí. Využívá se zde pravidlo ABCD, podle něhož si všímáme následujících změn:
- A (Asymmetry) - asymetrie
- B (Border) - ohraničení
- C (Colour) - barva
- D (Diameter) - průměr
Pokud dochází k popisovaným změnám v původně stálé melanocytové afekci, může to být signálem pro počínající vznik melanomu.
Melanom se na základě klinického a histopatologického obrazu dělí na 5 typů: melanoma in situ, melanom povrchově se šířící (SSM), lentigo maligna melanom (LMM), melanom nodulární (MN) a melanom akrolentiginózní (ALM). Nejčastějším typem je povrchově se šířící melanom (50-70 %). Nádor má tendenci k tvorbě metastáz, a to nejčastěji ve spádových lymfatických uzlinách. Melanom ale může metastazovat do kteréhokoli orgánu, a to i řadu řadu let po odstranění primárního nádoru.
Morfologické typy melanomu
Melanoma in situ - jedná se většinou o hnědou skvrnu několik milimetrů velkou, která má hladký lesklý povrch a je nepřesně ohraničená od zdravé kůže. Diagnóza je možná jen histologicky.
Melanom povrchově se šířící (SSM) - nejčastější forma melanomu, při které na kůži vzniká nestejně barevné, hladké, tmavé ložisko až několik centimetrů velké. Nádor se nachází především na zádech a dolních končetinách. Tento vývoj trvá řadu měsíců až několik let.
Lentigo maligna a lentigo maligna melanoma - lentigo maligna je pomalu se zvětšující nestejně hnědě pigmentované ložisko na kůži vystavené působení ultrafialového záření. Nachází se téměř výhradně v obličeji, obvykle ve starším věku (nad 60 let).
Melanom nodulární - melanom od počátku vzniká jako postupně rostoucí hrbol, takže u něj dominuje vertikální růst. Začíná jako malá hnědá makula, která se mění v papulu a vyvýšený hrbol. Povrch po poranění mokvá a krvácí.
Melanom akrolentiginózní - forma melanomu v akrální lokalizaci na dlaních, ploskách, prstech, na nehtovém lůžku a sliznicích. Mezi zvláštní formy patří i melanom amelanotický, v němž chybí pigment.
Dispenzarizace
Mezi lidmi panuje sice již určité povědomí o nutnosti kontroly měnících se pigmentových znamének, ale jen malá část si uvědomuje nutnost sledování jejich změn v čase. Vývoj znamének a jejich maligní zvrat je možné včas odhalit právě jen při pravidelných kontrolách. Kontroly jsou stanovovány nejčastěji po 1 roce, nejlépe po letním období. Při rizikových faktorech je nutné časovou periodu kontrol zkrátit na 6 měsíců.
Nejmoderněji je diagnostika pigmentových znamének prováděna pomocí digitálního dermatoskopu. Tento přístroj dokáže neinvazivně vyšetřit jakýkoliv pigmentový útvar, zhodnotit jeho rizikovost a uložit obraz do své paměti. Při kontrolním vyšetření se poté jednoduše porovná snímek z poslední kontroly s aktuálním vyšetřením. Vyšetření digitálním dermatoskopem by měl provádět pouze zkušený dermatolog.
Vyšetření digitálním dermatoskopem provádí:
Dermatologické pracoviště Lasermed
Nedvědovo nám. 3, 147 00 Praha 4 - Podolí
Tel. 734 480 916, www.lasermed.cz
Vyšetření digitálním dermatoskopem je v centru Lasermed hrazeno zdravotními pojišťovnami.
Literatura
- Štork J. et al., Dermatovenerologie, 2008
- Pizinger K., Diferenciální diagnostika pigmentových lézí ve vyšším věku, ČES GER REV 2006; 4, str. 10-16
- Végh V., Hyperpigmentace pokožky, Farmi news, 4, 2009